FACEBOOK WARS

Tohle je míněno pro mou dceru Hannah a ještě víc pak pro její kamarády na Facebooku, kterým její malá vzpoura přišla ohromně zábavná. Tipuju, že většina rodičů žije v představě, že jejich děti by na Facebook nikdy nic ošklivého nenapsaly. Asi vás nepotěším, ale napsaly a už to nejspíš i udělaly. Vy jste na to akorát ještě nepřišli, nebo jste se nenamáhali si to pozjišťovat.

S dovolením vám přečtu jednu věc, kterou nedávno na Facebooku vystavila moje dcera. Stěžuje si na to, že s ní s manželkou zacházíme jako s nějakým otrokem. Ujišťuju vás, že jde o naprosto nehorázné tvrzení.

Hannah evidentně nepředpokládala, že si to přečteme. Myslela, že je dost inteligentní na to, aby před námi podobné věci skryla. Miláčku, dopustila ses klasické chyby podcenění svého protivníka. Dnes jsem asi 6 hodin opravoval tvůj počítač (během té doby jsem utratil zhruba $200 za nové verze programů) a přitom jsem narazil na tvůj příspěvek, ten o kterém sis myslela, že jej neuvidím.

Jsi asi hloupější než jsem si myslel. Copak jsi onehdá neměla na tři měsíce zaracha za nějakou podobnou hloupost? Měla ses z toho ponaučit a přestat takové věci dělat. Namísto toho si to hned zase zavaříš. Jsi ty vůbec normální? Co tě to proboha napadlo? Předpokládal bych, že když máš otce, který pracuje jako ajťák, budeš mít dost rozumu na to, abys to neprovedla znovu. No, chyba.

To co jsi tam napsala je mimochodem neuvěřitelně urážlivé a zavádějící. Člověk, který to bude číst, si udělá naprosto mylnou představu o tom, jak to v naší rodině chodí. Ale to tě předpokládám netrápí. Jenom abys věděla, s maminkou jsme z toho oba velice zklamaní. Vypadá to, že jsme tě špatně vychovali. Za to co z tebe vyrostlo nemůžeme ale vinit nikoho jiného, je to čistě naše vina.

Nicméně zpátky k tomu cos tam napsala. Jelikož nechceš, aby to kdokoli našel, já za trest udělám přesný opak a hned teď pošlu odkaz všem svým známým, aby věděli, co za nevděčného malého spratka máme doma. To tě doufám pro příště naučí nezahrávat si se svým tátou.

Mým rodičům.

Nejsem váš otrok. Už si to konečně uvědomte a přestaňte se ke mně tak chovat. Tu paní na uklízení tu nemáme jen tak pro srandu králíkům. A jen tak na okraj, jmenuje se Linda, nikoli Hannah. Pokud něco potřebujete, oslovte ji, tedy Lindu. Ona za tyhle věci dostává zaplaceno. Já ne.

Už mám plné zuby toho, jak po vás permanentně uklízím. Takže pokud chcete chodit dovnitř v zablácených botech a roznášet bahno po celém domě, poslužte si, ale nenuťte mě, abych to uklízela. Chcete kávu? Tak co kdybyste zvedli zadek a udělali si ji sami? Zas takový problém to není. Já ji třeba dělám od svých deseti let.

A další věc. Pokud chcete mít hezkou zahradu, kterou se můžete chlubit před svými trapnými kamarády, mám pro vás návrh: sami si ji zalévejte, trhejte plevel a sekejte trávník. Nemluvě o tom páchnoucím čemsi co se dává na zeleninu, aby rychlej rostla. Z toho smradu co to vydává je mi na zvracení. A vy jenom sedíte na prdeli a sledujete mě jak tam dřu. Žádné takové. Popadněte lopatu a hybaj do práce.

Mimochodem, doporučuju abyste se měli na pozoru. Myslím, že tohle už moc dlouho snášet nebudu. Jednoho krásného dne ve mně bouchnou saze a všechno vám to vrátím. Třeba až na mě příště začnete hulákat, ať vám jdu nalít kafe, protože vám se nechce, vyteču a třísknu s tím hrnkem o zeď, případně vám ho fláknu do ksichtu. Každopádně to nebude nic příjemného. Netvrďte pak, že vás nikdo nevaroval.

Tak, co dál. Jo, tohle je fakt něco. Minimálně jednou denně mi připomínáte, že bych si měla sehnat práci. Co kdybyste mně namísto toho platili za všechno co doma dělám? Já už to sama dělat odmítám. Každý den mám po příchodu domů příkaz umýt nádobí, poutírat linku, pozametat podlahu, ustlat ve všech pokojích, vyprat a vynést koš. Když to neudělám, dostanu zaracha. To je totálně nespravedlivé. Máte vy vůbec představu jak těžké je stíhat všechny tyhle práce a k tomu ještě školu?

Spát chodím už v 10, protože jsem tak unavená, že nevydržím být vzhůru. Napadlo vás někdy, že bych radši dělala něco jiného? Ale to samozřejmě nemůžu, protože v pět ráno musím vstávat a chystat se do školy. O víkendech spávám se zamčenými dveřmi, aby mě můj malý bratříček nemohl v šest ráno přijít probudit. Pokusili jste se mu v tom někdy nějak zabránit? A tohle všechno je pravda, nic si nevymýšlím.

Abych to zkrátila, já vůbec nevím, co to je mít vlastní život. A to všechno kvůli vám. Nutíte mě dělat věci, které mi vůbec nejdou, a bráníte mi v tom, abych dělala věci co mě baví. Pamatujte ale, že se vám to všechno jednou vrátí. Doufám, že se dožiju toho, až budete moc staří, nebudete schopni vstát z postele a zavoláte mi, abych vám přišla pomoct. Já vám típnu telefon a věřte mi, že mi to úžasně zvedne náladu.

Vaše vytočené dítě, Hannah.

Vyjádřím se k několika bodům. Je pravda, že máme paní, která nám uklízí dům výměnou za určité služby z naší strany. Není to, a ty se ten výraz neopovažuj používat, žádná uklizečka. Ta paní toho za den odpracuje víc, než tys odpracovala za celý svůj dosavadní život. Ty vážně myslíš, že bychom ti měli platit za to co doma uděláš? Ty ses holka snad pomátla na rozumu.

Po návratu ze školy máš doma na zdi soupis úkolů, protože by sis je jinak nepamatovala a bylo by ti to fuk. Tady jsou. Pozametáš v obýváku a kuchyni, což ti celkem zabere asi tak 3 minuty. Pokud máme špinavou linku, utřeš ji. Pokud je plná myčka a už dojela, vyskladníš všechno nádobí a dáš ho tam kam patří. Pokud ne, postaráš se, aby všechny skleničky a podobně byly v myčce. Opereš si všechno svoje špinavé prádlo, je-li jaké. Totéž když nemáš ustlanou postel.

Nechci po tobě, abys mi prala oblečení. Nemusíš mi (ani nikomu jinému) ustýlat postel. Vlastně jo, jednou za měsíc nebo tak nějak máš ustlat postel pro hosty. Podívej, je ti skoro 16. Furt něco chceš, ať jsou to věci do notebooku, nový iPod, já nevím co všechno. Přitom neuděláš lautr nic pro to, aby sis na ně vydělala. Jediná práce, kterou sis zkusila sehnat, byla ta, do které jsem tě dotlačil. Musel jsem tam sám zajít a přinést ti formulář. A ty ses pak ani nenamáhala jít na dodatečný pohovor.

Když mi bylo tolik co je teď tobě, byl jsem vystěhovaný od našich, bydlel jsem ve vlastním, chodil do dvou různých zaměstnání, dělal dobrovolného hasiče a ještě k tomu studoval. Veškeré tvé povinnosti spočívají v tom, že se ráno musíš včas probudit a nasednout na autobus, který tě zaveze do školy. To je v podstatě všechno. Nebo jsem na něco zapomněl? Zas tak těžký život nemáš, rozhodně ne ve srovnání s tím, který tě čeká. Už si to konečně uvědom.

Několik měsíců zpátky jsem tě varoval, co se bude dít, pokud něco podobného provedeš. Posledně cos dostala zaracha jsme ti sebrali počítač a já jsem ti jasně řekl, že pokud se to bude opakovat, bude hůř. Ten den jsem nebyl daleko od toho, abych ti ten notebook roztřískal. Teď jsem zase promarnil půl dne tím, že jsem jej upgradoval. Pozitivní na tom je, že už nemusíš řešit nákup nové baterky nebo šňůry, protože nic z toho nebudeš v dohledné době potřebovat.

Opravdu jsi mě zklamala. Nechce se mi věřit, jak neuctivě se poslední dobou chováš ke všem dospělým lidem ve svém životě. Uvědom si jednu věc – ty se ve skutečnosti máš velice dobře, na můj vkus až moc dobře. Bude hůř, mnohem hůř.

Takže se domluvme takhle. Já to všechno hned teď zarazím. Tohle je tvůj notebook. A tohle je moje pětačtyřicítka. ... Tak jo, to byla první dávka. Ještě zdaleka nekončíme. Mimochodem, ty náboje mi budeš muset zaplatit. Stojí zhruba dolar kus. A málem bych zapomněl. Po tom, co jsi prohlásila o své matce, mě poprosila, abych do něj určitě jednou vypálil i za ni. Takže takhle kulka je od ní. A ještě jedna mi zbývá... aha, takže nakonec dvě. Tak, teď už žádné nemám.

Ty to sice neuvidíš (je dost dobře možné, že to neuvidíš nikdy), ale hned jak skončím, jdu to vyvěsit k tobě na Facebook. A jenom na okraj, až někdy v budoucnu nebudeš mít zaracha (bůhví, za kolik let to přijde), klidně si pořiď nový notebook. Máš to dovoleno, za předpokladu, že si ho sama zaplatíš. Vlastně ne, nejdřív mi musíš zaplatit 130 dolarů za všecek ten software, co jsem ti ho koupil. Doufám, že ti to všechno stálo za to. Přeju hezký den.